11.07.2022 08:32
Orlický.net
Zpravodajství
volný čas
Zobrazeno
2390x
|
V minulém roce, po rozvolnění protipandemických opatření se podařilo zajistit provoz muzea na téměř celé období letních prázdnin. Také o letošních prázdninách budou dobrovolníci na řopíku každý den. A velice důležitý dodatek - psům je vstup povolen.
Navzdory loňskému nekonání vojensko-historické Akce Cihelna během období, které je návštěvnost nejvyšší a tvoří tak značné procento celoroční návštěvnosti, byl zaznamenán překvapivě velký zájem veřejnosti o okomentované prohlídky. V letošním roce se dobrovolníci muzea proto rozhodli opět zajistit během července a srpna denní provoz a mít otevřeno v těchto měsících denně.
Pro zájemce si nadšenci pohraničního opevnění ze spolku Králický řopík nachystali několik novinek
V předchozích letech byl novinkou těžký kulomet vz.37. Na konci 30.let minulého století se jednalo o moderní a spolehlivou zbraň, která byla přednostně určena pro použití ve srubech těžkého opevnění. V lehkém opevnění se vojáci prvorepublikové armády častěji setkávali se starším typem těžkého kulometu vz.24. Do řopíků se počítalo s vojáky z řad záložníků, kteří tyto zbraně znali lépe než nově zaváděné vzory a naše tehdejší armáda si to plně uvědomovala. Dalším pořízeným kulometem do expozice proto byla logicky „švarclovka“ jak se někdy těmto kulometům lidově říká. Jedná se o modifikaci kulometu zbrojovky Schwarzlose vz.07/12, kterou ve 20.letech 20. století modernizovala pro tehdejší armádu Zbrojovka Janeček. Charakteristický tvar zbraně tvoří vodní chlazení, což je válcovitá nádrž na vodu okolo její hlavně. Při delších palbách se voda v nádrži vařila a byla potřeba jí vyměnit. S trochou recese by se dalo říct, že si z ní vojáci mohli v přestávkách mezi boji udělat kávu. Pro zásobování studenou vodou byli pevnůstky lehkého opevnění vybavovány speciální nádržkami k tomu určenými.
Protože se začaly expoziční kulomety uvnitř kupit, byla polní lafeta prezentována v přilehlém prostranství. Tady dělá větší parádu než kdyby byla složená a lehce přehlédnutelná v rohu uvnitř, navíc návštěvníci se s takto vystaveným exponátem mohou fotit. K doplnění stylového fotografování na památku osazenstvo řopíku půjčuje i vojenské helmy, případně i jiné výstrojní součásti uniformy.
Tato možnost se potkala s velkým ohlasem návštěvníků a proto byly vystavené zbraně rozšířeny o další. Jednou z nich je univerzální kulomet vz. 59. Ten se používal jako nástupce lehkého kulometu vz.26, který je zde vystavován už několik let. Návštěvník si tak může udělat představu o vývoji zbraní, které se v lehkém opevnění používaly. V poválečném období na hranicích s Rakouskem a tehdejším západním Německem se takové kulomety osazené ve střílnách pomocí modernějších lafet UL-1 používaly při reaktivaci tamních řopíků. Měly sloužit pro případný konflikt mezi vojsky Varšavské smlouvy a NATO.
Pro doplnění vystavovaných zbraní používaných při různých reaktivací bylo získáno i takzvané „emgéčko“. Jedná se o kulomet německé konstrukce, který byl do řopíků instalován Wehrmachtem na konci II. světové války na využití obrany proti spojeneckým vojskům. Nejznámější případ takového využití našeho pohraničního opevnění je z Ostravsko-Opavské operace, kde souvislou linii opevnění Němci využili proti postupující Rudé armádě. V letošním roce tak mají návštěvníci opět rozšířenou zbrojní část expozice, která se nejvíce líbí dětem. Provozovatelé dokonce někdy mají problém je od zbraní dostat, aby na nich něco nepoškodily.
Nová výdřeva odpovídá té historické
Po výstavbě tzv. provozní budovy, která se stavěla ze zbytků prken z výstavby opevnění a sloužila jako improvizovaná ubikace posádky řopíku, členové spolku Králický řopík zaměřili svou pozornost na další práci se dřevem. Tou byla výměna již jednou rekonstruované výdřevy. Stará výdřeva neměla autentické rozměry a navíc ji chyběly tzv. rádlovací dráty určené k těsnému spojení desek k sobě a upevnění k armatuře, aby při betonáži drželi tvar.
Samotná výdřeva není nic jiného než betonářské šálování. To sloužilo při výstavbě opevnění pro udržení zamýšleného tvaru betonu. Dělalo se ve vnitřním prostoru i venkovním. To venkovní se strhávalo aby jej nahradila fasádní omítka. Ta se barvila už při jejím míchání a barevná pigmentace je dodnes patrná (např. při rozlomení původních omítek). Uvnitř objektu se naopak výdřeva nechávala, aby posloužila jako tepelná a zvuková izolace. Navíc měla sloužit i jako ochrana osádky před odštěpky betonu vzniklých během ostřelování dělostřelectvem.
Už během stahování našich vojsk z pohraničí některé pevnůstky vojáci symbolicky vypálili, aby je nenechali nepříteli jen tak. Další vlnu ničení zajistilo civilní obyvatelstvo, které výdřevu vyrabovalo za účelem levného získání stavebního materiálu nebo topiva. Díky takovému ničení se do dnešních dnů dochovaly pouze fragmenty původních výdřev. Kompletně se dochovaly jen vzácně, nejčastěji je to v odlehlých místech uprostřed lesů ve vyšších polohách pohraničních hor, kde se už nevyplatilo rabování realizovat.
Pro přípravu rekonstrukce proto musel být proveden terénní průzkum do takových lokalit. Během terénního průzkumu se dokonce podařilo ve zbytku starého zákopu u jedné z pevnůstek naleznout zbytky dobového ženijního nářadí. To pak bylo zrenovováno a použito jako nový exponát. V terénu se podařilo objevit i původní dřevěné kryty na drážky pro vodu na chlazení kulometů, dřevěné špalíky pro utěsnění otvorů pro telefonní kabel a vyústění lapače zplodin, které nakonec také posloužily jako nové exponáty.
Každá stavební firma zapojená do výstavby opevnění měla svůj styl provedení, což průzkum omezovalo na nejbližší oblast Králicka. V samotném stavebním úseku XXXV Dolní Lipka, kde se Králický řopík nachází nebyl dochován jediný objekt s kompletní výdřevou. Nejbližší se nachází v sousedním úseku A Mladkov. Tam navíc firma provádějící výstavbu vyráběla výdřevu tzv.na stojáka. Tedy jednotlivé dřevěné desky spojovala svisle od stropu k podlaze. Další úsek v Králické pevnostní oblasti XV Červená Voda nemá jedinou pevnůstku s dochovalou výdřevou. Posledním úsekem v této oblasti je XXXVI Červený Potok, kde se naštěstí nachází dva objekty s částečně dochovaným interiérem vhodným k nastudování detailů. Stejně jako v úseku XXXV Dolní Lipka tu byla provedena instalace dřevěných desek vodorovně. Navíc firmy provádějící výstavbu v obou úsecích měly podobný styl provedení a spolupracovaly spolu na výstavbě např. společným pronájmem kamenolomu.
Můžeme se domnívat, že spolupracovaly na řešení problémů při výstavbě i v jiných směrech. Při detailnějším průzkumu bylo zjištěno stejné provedení osazení lapačů zplodin. Ty měly za úkol v součinnosti s ručním ventilátorem odvádět kouř vznikající střelbou z kulometů ven z objektu. Protože zmíněné stavební úseky byly budovány od června 1938 a nestihly se kompletně dokončit, řešilo se narychlo osazení ventilačních souprav, které se skládaly z ručních ventilátorů a lapačů zplodin, které se dodávaly současně v jedné bedně.
Družstvo určené k jejich instalaci se skládalo z 1+3 mužů, z čehož jeden zámečník a jeden zedník. Mělo za den osadit 2 až 3 soupravy. Pro urychlení se lapače zplodin přišroubovaly vruty přímo do desek výdřevy. Standard při montáži s dostatkem času byl zamazat cementem jamky k tomu určených a potom do nich vložit šrouby pro uchycení. Taková montáž byla ale zdlouhavá z důvodu zasychání cementu. Vznikaly proto improvizace pro urychlení. Osazení takovým způsobem dokládá i přítomnost gonzolí s provrtanými dírami pro uchycení samotného ventilátoru, které prokazují provedenou instalaci zařízení.
Dalším přehlédnutelným detailem je špalík zhotovený z bedny od ventilační soupravy a určený pro uchycení jednostranného klíče a šroubováku pro údržbu ventilátoru. Ventilační souprava vystavovaná na Králickém řopíku má jednu zajímavost a to číselné označení. To se skládalo ze čtyř čísel a byli vždy stejné jak na ventilátoru i lapačích zplodin. V roce 2001 se podařilo získat ventilár s číslem 6048 a v roce 2015 lapač se stejným číslem. Na muzeích opevnění není časté, aby se setkávalo takové vybavení sčíslované. Podobný špalík měl být určený v rohu střelecké místnosti zavěšení čepu pro improvizované uchycení lehkého kulometu ve střílně. S nově zrekonstruovanou výdřevou tak získal interiér řadu detailů které doplňují autentičnost a návštěvník si díky tomu může udělat lepší představu jak měl vypadat připravený řopík k boji.
Podpořte redakci on-line deníku Orlický.net! Klikněte, prosím, na reklamní banner našich inzerentů. Tento zpravodajský portál funguje díky reklamě jako je tato. Děkujeme.
|
|