02.06.2020 12:35
Aktualizováno
02.06.2020 18:35
MOH
Zpravodajství
kultura
Zobrazeno
1174x
|
Od 26. května vítá nově otevřenými expozicemi své návštěvníky také Orlická galerie v Rychnově nad Kněžnou. Především nová stálá expozice Cesta krajinou překvapí tradiční návštěvníky rozsáhlou reinstalací, která nahradila více než půl století starý koncept chronologické procházky dějinami krajinářství v našem kraji tematickým rozvrhem, který umožnil uplatnit vedle početných zápůjček také řadu děl, skrytých po mnoho let v galerijním depozitáři.
Dnešní podobu expozice uvádí v jejím průvodci nový kurátor Orlické galerie pan Mgr. Vlastislav Tokoš: Krajina Orlických hor a Podorlicka nevyniká majestátností horských štítů, hlubokých propastí, není ztělesněním velkého dramatu zápasu člověka s přírodou, tak jako Alpy či Tatry, ale má své skryté kouzlo, jež je třeba hledat a prožívat. Je mlčenlivá, zádumčivá, rozmarná a neochotně ukazuje svoji krásu a půvab. Mnohdy jen citlivé duši či umělci zjevila, v dobách těžkých či nesvobody, a dosud nabízí, konejšivou náruč skrytých zákoutí, ticho lesních chrámů či nekonečnost zástupů kopců a moře polí. Název expozice Cesta krajinou, představující tvorbu umělců kolem řeky Orlice, plně odpovídá její koncepci. Úmyslem bylo vytvořit dojem procházky krajinou, kde návštěvník postupně projde lesem. Odtud se může vydat vzhůru na vrchol Orlických hor nebo naopak jít k okraji lesa k polím, jejichž úroda je už sklizena do snopů. Z polí není daleko do vsí a měst, kde je možné nahlédnout okny do našich domovů. Na stolech jsou kytice květin nebo mísy s ovocem, dokonce můžeme nahlédnout i do ateliéru sochaře. V umění taková témata nazýváme souhrnně zátiší. Cesty našich toulek vedou po silnicích či prašnými stezkami nebo dokonce po železnici. Míjíme patníky, aleje stromů a křižovatky. Potkáváme také lidi – mimo jiných i krajináře a výtvarníky. Jejich autoportréty a portréty nevzhlíží jen z pláten, ale jsou zpodobněni plasticky ve hmotě. Stejně tak, jak můžeme jít fyzicky z místa na místo, od díla k dílu, může i naše mysl, obrazně řečeno, také putovat. Opouští figurativní svět a vnímá pouze barvy, podoby tvarů a struktur. Vstupuje do krajiny znaků a abstrakce. Můžeme se také pokusit navázat důvěrnější dialog s krajinou, jak to dělali svými tvůrčími projekty, hrou či intervencemi v krajině Aleš Lamr, Jan Steklík, Milan Langer a Miloš Šejn.
Ve vstupní chodbě galerie jsou instalovány oddíly Cesta a Lidé. Prostřednictvím obrazů s námětem cesty můžeme nyní procházet místy na Podorlicku a cesty nás také symbolicky vedou celou výstavou, neboť propojují všechny prostory stálé expozice, provází nás výtvarnými technikami, svébytnými malířskými projevy a uměleckými názory. V oddíle Lidé může návštěvník pohlédnout do tváří řadě slavným uměleckých osobností. Všichni znají plátna Antonína Slavíčka, kresby Vojtěcha Sedláčka či sochy Ladislava Beneše, ale málokdo ví, jak samotní umělci vypadali. Nyní prostřednictvím malovaných či sochařských portrétů máme možnost konfrontovat svou představu o umělci s realitou.
V částech instalace, nazvaných Les, Vzhůru na vrchol a Snopy, je krajinné téma génia loci Orlických hor a Podorlicka připomenuto v obrazech, skicách a grafikách interiérů lesních prostor a syrové a úchvatné nádhery vrcholů i kouzelných pohledů dolů do údolí. Snopy jsou malou samostatnou kapitolou, připomínající jedno malířské léto a čtyři malíře: Václava Špálu, Jana Slavíčka, Bedřicha Piskače a Bořivoje Žufana a jejich čtyři obrazy, které mají společnou genezi. Zachycují stejný motiv, identické podmínky, ale přesto vznikla osobitá díla s charakteristickými malířskými rukopisy.
V tematických oddílech Zátiší a Vesnice a města dostaly prostor obrazy věnované onomu zpřítomnění klidu a meditativní pohody, které dobré zátiší představuje. Stejně citlivě návštěvník vnímá i díla malířů, věnovaná jeho prostředí - krajinářům a jejich plátnům s městy, vesnicemi a usedlostmi pod Orlickými horami.
Instalace Intervence v krajině je věnována projevům zemního umění v našem prostředí, o němž napsala historička umění Klára Zářecká: Prostor Orlických hor a jejich podhůří je v případě akčního umění a land artu lokalitou s vlastní genealogií a specifickými rysy, v nichž zásadní roli hraje nejen ráz zdejší krajiny, ale i osobnosti zde tvořících umělců. Závěrečná část expozice, věnovaná abstraktnímu umění, uvádí autory, jimž prostředí Orlických hor bylo základní zkušeností, předobrazem a inspirací, ale jejich tvorba zpracovává tyto zážitky prostřednictvím barev, linií a tvarů s nepřímým odkazem ke konkrétnímu místu a času.
V průvodci stálou expozicí, který je návštěvníkům výstavy k dispozici, doplňují jednotlivé kapitoly verše z básní Karla Boušky a Vladimíra Brandejse.
|
|