Koncem 19. století ji odkoupili bratři Porkertové a postupně celý provoz výrazně přestavěli a zmodernizovali. Ve svých fabrikách orientovali výrobu na lité pianové desky, které dodávali do vídeňské továrny na piana Bösendorfer a do firmy Petrof v Hradci Králové. Od 1. října 1906 byla ve zdejší fabrice zahájena výroba strojků pro domácnost Porkert. Stala se jedinou továrnou tohoto druhu na území tehdejší monarchie, a tak nebyly s odbytem problémy. V roce 1928 činila roční výroba kolem 400.000 kusů, z nichž 75% bylo exportováno do zahraničí, zejména do Polska, Anglie a zámoří.
Období prosperity a výborně fungujícího podniku skončilo se znárodněním v roce 1948. Majitelé byli ze své fabriky vyhnáni a výroba pod hlavičkou Orlických strojíren, n. p. již jen skomírala, několikrát byl podnik určen k likvidaci a poté opět obnoven. Po změně režimu sice pět dětí původních majitelů dostalo podnik s fungující výrobou kuchyňských mlýnků a pianových rámů zpět v restituci, byla to však jen labutí píseň. Povodeň, posilování kurzu koruny a nekalá konkurence, která dodávala okopírované skuhrovské mlýnky vyrobené v Číně - levnější a o to méně kvalitnější - to vše i přes soudní spory s dodavatelem podvodných výrobků zapříčinilo krach firmy.