Tradiční vamberecké krajkářství usiluje o zápis do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky
Autor textu: Martina Marxová
| tisková zpráva
Když se vysloví jméno města Vamberk, automaticky se nám k němu přiřadí slovo krajka. Ta je proslulá jak v naší zemi, tak po celém světě. Nyní je vyvíjena snaha o zapsání tradice krajkářství na Vamberecku do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky vedeného Ministerstvem kultury.
Nemůžete číst? Pusťte si audio.
Ideální na cesty autem nebo při práci.
"Historie paličkovaných krajek je s městem Vamberk svázána téměř čtyři sta let. Zamýšlený návrh se tyká především tradice generačního předávání krajkářství. Já sama jsem například šestá generace krajkářek v naší rodině,“ uvádí na úvod Martina Rejzlová, podavatelka návrhu a etnoložka rychnovského muzea. Počátky paličkované krajky v oblasti Podorlicka jsou svázány s osobou hraběnky Magdaleny Grambové (původem z Flander), která započala organizovanou výrobu krajek západoevropského stylu. Metrová krajka původně napodobovala flanderské předlohy, avšak brzy se vyvinula ve svébytné umění, tzv. vláčkovou krajku, zhotovovanou zpaměti na vypíchaném podvinku s rastrem děr.
"Ojedinělou skutečností je fakt, že počátky krajkářství na Vamberecku v době po třicetileté válce nejsou spojeny s hornickou činností, jako tomu bylo v jiných oblastech, např. v Krušnohoří. Důležité je také to, že tradice krajky ve Vamberku jako centru krajkářské výroby Podorlicka nebyla nikdy přerušena,“ upřesňuje Rejzlová. Ba naopak byla a je stále podporována. V roce 1889 byla městem Vamberk zřízena krajkářská škola, která napomohla udržet a dále rozvíjet vysokou úroveň místní znalosti paličkování. I ona působí s nepřerušenou tradicí, kdy v současnosti pořádá kurzy jak pro děti, tak dospělé. Z tradice výroby krajek také čerpalo družstvo Vamberecká krajka. "Z oblasti Podorlicka pocházely též zakladatelské osobnosti české moderní krajky, Emilie Paličková a Marie Sedláčková – Serbousková. Na jejich tvorbu navázala řada umělců a stala se mezníkem v dějinách užitého umění,“ dodává Martina Rejzlová.
Ochráncem tradice paličkované krajky a krajkářství vůbec se stalo také Muzeum krajky Vamberk. To ve svých sbírkách nejen schraňuje množství krajek a předmětů s jejich tvorbou spojených, ale též prezentuje dávnou i blízkou minulost krajkářství široké veřejnosti. V devadesátých letech minulého století krajkářskou školu zachránil před zrušením tehdejší Okresní dům dětí a mládeže v Rychnově nad Kněžnou, který školu vzal pod svá křídla. Silný vztah k umění krajky a pochopení významu tradice českého krajkářství projevilo i město Vamberk, které v devadesátých letech 20. století započalo pořádání mezinárodních krajkářských setkání. V roce 2002 pak rozšířilo starou tradici ve spolupráci s Muzeem krajky Vamberk o soutěžní přehlídku krajkářské tvorby s názvem Bienále české krajky.
"Zápis do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky je nedílnou součástí snah o realizaci množství záchovných opatření, na kterých se již dlouhý část podílí město Vamberk, Muzeum krajky Vamberk a Královéhradecký kraj,“ uzavírá etnoložka Rejzlová.