Proč je tohle „Porsche z Východu“ dodnes takovou ikonou a proč ho vlastně sovětský vůdce nechtěl? Když se řeknou Kvasiny, většina lidí si dnes představí moderní fabriku chrlící jedno SUV za druhým. Ale my, co máme kořeny v Podorlicku, víme své. Tady se totiž psala historie rebelství. Víte, ono to „Erko“ vlastně vůbec nemělo existovat.

Píše se rok 1966 a papalášům v Mladé Boleslavi se zdá, že v Kvasinách by se měly dělat jen náhradní díly. Nuda, co? Jenže místní „zlaté ručičky“ (a teď to nemyslím jako klišé, ale jako fakt) se naštvaly. Nechtěli montovat blatníky na staré oktávky. Chtěli dělat něco, co má šmrnc.

A tak si v Kvasinách v podstatě „vydupali“ vlastní projekt. Vzali techniku ze stovky, ale oblékli ji do kabátu, který byl na svou dobu v socialistickém Československu naprosté zjevení. Splývavá záď, bezrámová okna (to byl ten největší frajerský detail!) a anatomické sedačky. Vzniklo auto, které křičelo do světa: „Ano, jsme za železnou oponou, ale máme styl!“

Oficiálně se říká, že maximálka byla někde kolem 145 km/h. Ale zeptejte se pamětníků nebo majitelů, kteří si své miláčky trochu „poladili“. Legenda praví, že tohle žihadlo umělo atakovat i magickou hranici 160 km/h. Jasně, v té rychlosti už jste asi potřebovali trochu té řidičské odvahy a ideálně prázdnou silnici z kopce od Šerlichu, ale ten pocit? Ten musel být k nezaplacení.

Přezdívalo se mu „Porsche z Východu“. Motor vzadu, náhon na zadek, kupé... Podoba tam byla. Jízdní vlastnosti sice občas připomínaly spíš splašenou kozu na ledě (hlavně když jste měli plný kufr cementu, aby předek seděl), ale koho to zajímá? Vypadalo to božsky.

Moje nejoblíbenější historka? Když chtěli soudruzi udělat dojem na Leonida Brežněva, přivezli mu jedno „Erko“ jako dar. Čekali, že se rozplyne nad úspěchem socialistického průmyslu. A výsledek? Brežněv se na to malé, nízké auto podíval, zjistil, že se do něj se svou postavou asi nasouká jen těžko, a delegaci v podstatě vyhodil.

Jeho smůla. Místo stylového kupé z Kvasin asi dál jezdil v nějakém hranatém tanku. My ostatní (respektive těch šťastných 57.090 majitelů, kteří si auto stihli koupit do 30. prosince 1980) víme, o co přišel.

A dneska? Dneska je Škoda 110 R investiční zlato. Jestli máte jedno po dědovi ve stodole pod plachtou, gratuluju, jste boháči. Ale hlavně máte kus historie našeho regionu. Kvasiny tehdy ukázaly, že i v šedivé době se dají dělat krásné věci, když se do toho dá srdce.

Takže až 30. prosince půjdete kolem nějaké garáže a uvidíte tu typickou siluetu se dvěma světlomety, smekněte. To není jen staré auto. To je kvasinský sen na kolech. Měli jste někdy čest se v „Erku“ svézt? Nebo jste ho dokonce vlastnili? Napište mi, jestli jste těch 160 km/h dali!