Jak zničit nezávislost veřejnoprávních médií ve třech snadných krocích aneb když premiér hází vidle na svého ministra
Krásný sobotní podvečer, moji milí! Nalévám si velkou sklenici vína, protože tohle se za střízliva prostě číst nedá. Jsem vytočená a mírně zoufalá z té politické tragikomedie kolem veřejnoprávních médií. Říkala jsem si, že víkend strávím u knížky nebo někde na terase, ale naši politici se evidentně rozhodli, že mě nenechají v klidu vydechnout.
Nemůžete číst? Pusťte si audio.
Ideální na cesty autem nebo při práci.
Znáte ten pocit, když někomu zadáte práci, on ji odflákne tak, že by se za to styděl i žák osmé třídy, a pak to ještě vydává za svůj mistrovský tah? Vítejte v české politice roku 2026. Hlavní chod dnešního menu: Pokus o uškrcení nezávislosti České televize a Českého rozhlasu.
400 připomínek na 173 stranách, podle Babiše to nejde opravit
Tak si to pojďme shrnout. Ministr kultury Oto Klempíř (z příhodně pojmenovaných Motoristů sobě) sepsal návrh zákona o veřejnoprávních médiích. A výsledek? Byl to takový legislativní „paskvil“ (jak to trefně nazval Martin Baxa z ODS), že se k němu sešlo neuvěřitelných 400 připomínek na 173 stranách. Návrh si vesele protiřečil a dokonce obsahoval hrubky ve velkých písmenech. Kdybych já takhle odevzdala článek svému editorovi, letím z redakce rychleji, než řeknete slovo koncesionářský poplatek. Pan ministr? Ten dál v klidu sedí v křesle a posílá ublížené SMSky do rozhlasu, že to je prý jen „záminka boje proti vládě“.
Premiér Babiš se tedy rozhodl tenhle monumentální trapas velkoryse shodit ze stolu. Že by ale zvítězil zdravý rozum? Kdepak!
Klářin glosář: Politický bizár v přímém přenosu
Média & PolitikaAktéři víkendové chvilky poezie
| Aktér | Co přesně předvedl | Klářin verdikt |
|---|---|---|
| Oto Klempíř | Sepsal zákon plný chyb a protimluvů, který musel pan premiér raději rychle zamést pod koberec. |
|
| Andrej Babiš | Zachránce situace, který místo špatného zákona navrhuje zákon jiný – takový, co média rovnou přiváže na státní vodítko. |
|
| ČT a ČRo (Zavoral & Pleskot) | Brání zuby nehty stávající, fungující a nezávislý systém financování. |
|
| Patrik Nacher | Paralelně tlačí návrh na osvobození seniorů a ZTP od poplatků. |
|
O peníze (a moc) jde až v první řadě
Plán je teď mnohem rafinovanější a nebezpečnější. Vláda chce ty otravné poplatky prostě zrušit a platit ČT a ČRo přímo ze státního rozpočtu – konkrétně z kapitoly ministerstva kultury. Zní to hezky, že ušetříme pár korun měsíčně? Nenechte se opít rohlíkem!
Jakmile jsou média placená přímo státem, stávají se státními, nikoliv veřejnoprávními. Kdo drží kasu, ten určuje pravidla. Chcete natočit ostrou investigativní reportáž o premiérovi? Ups, možná vám příští rok škrtneme rozpočet na výrobu. Právě nezávislé financování je ten jediný štít, který tyhle instituce chrání před politickým nýmandstvím a snahou udělat z nich poslušné vládní PR agentury.
Nezávislost není na prodej
Generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral i zástupci České televize mluví naprosto jasně: odmítají jakékoliv úpravy, které ruší funkční a léty prověřený stav. Stabilní rozpočet, který nezávisí na momentální náladě na ministerstvu kultury nebo na tom, jak se vládní koalice zrovna vyspí, je to jediné, co nám zaručuje, že dostaneme objektivní informace.
Je to pořád dokola. Když politikům docházejí argumenty a někdo jim až moc pečlivě kouká pod prsty, snaží se mu prostě zavřít pusu – nebo mu alespoň preventivně seškrtat peníze na provoz.
Takže dámy (a pánové), až vám zase někdo bude před volbami tvrdit, jak je úžasné, že už nebudeme platit poplatky za televizi a rozhlas, vzpomeňte si na to nejdůležitější. Za tuhle směšnou „slevu“ zaplatíme obrovskou daň: ztrátu nezávislosti. A to je účet, který by se nám všem mohl zatraceně prodražit.
Vaše Klára
(která si raději rovnou zkontroluje, jestli má zaplacené koncesionářské poplatky, protože tahle nezávislost za ty peníze prostě stojí)
