Děti obdržely pamětní medaile a drobné sladkosti. Potom se usadily po vzoru indiánů do kroužku, vyslechly si od nefalšované indiánky příběh o nalezené staré mapě a před výpravou si zakouřily z dýmky míru na důkaz, že až naleznou poklad, poctivě se o něj rozdělí.

Podle příběhu děti musely projít hustou alejí, projít údolím smrti až na vysokou horu, kde kdysi bývalo indiánské pohřebiště. Cestou nacházely znamení s různými úkoly: zodpovědět různé otázky o indiánech, o jejich zvycích, protáhnout tělo cvičením, přenést zraněné. Na konci aleje našly poklad, ale bohužel byl jen ze samých papírových peněz s pirátskou značkou. To piráti chtěli hledače zmást a poklad si nechat jen pro sebe. To se jim naštěstí nepovedlo. Když děti během cesty splnily úkoly a složily mapu k pokladu, na samém konci, u indiánské svatyně, bojovým pokřikem odehnaly zlého hada, který hlídal poklad. A byl to poklad! Plný džbán zlatých mincí, o které se poctivě rozdělily. Ve džbánu však byla ještě poslední listina, že poklad není celý, že zbytek je ještě schován u Stříbrného jezera.

Všichni se vypravili k jezeru, kde opravdu byl schovaný zbytek pokladu - samé dobroty!

Po dlouhé cestě za pokladem děti nebyly ani unavené, jejich nadšení nebralo konce! Únavou spíš padali rodiče, ale to vůbec nevadilo. Děti byly spokojené a to bylo to nejdůležitější. Účast byla veliká. Za pokladem se vypravilo 17 dětí s rodiči a dalšími dospělými. Celkem se u jezera Titicaca sešlo asi 45 osob.