Ačkoliv patří mezi klíčové opory nejen brněnského klubu, ale i české seniorské reprezentace, pro teprve dvacetiletou pivotmanku basketbal nikdy nebyl prioritou. Její hlavní ambice směřují do světa práva, kde sní o práci na Mezinárodním trestním soudu v Haagu.

Místo klasické české dorostenecké extraligy si Čechová prošla rakouskou Bundesligou, kde hrála za vídeňský klub. "Byla to velká změna. Rakouská liga má nižší úvoveň, jak bylo vidět i v CEWL, kde Graz prohrál s Hradcem o padesát bodů. Prostředí bylo spíše amatérsko-profesionální, ale snaha se to zlepšit tam byla," vzpomíná Čechová.

Příchod do Žabin pro ni znamenal nejen vyšší nároky, ale i mnohem větší tréninkovou zátěž. "Musela jsem si zvyknout na více tréninků a posilovnu, kterou jsem předtím vůbec neznala. Bylo to náročné, ale trenéři mi dali šanci a velký prostor na hřišti, za což jsem strašně ráda."

Jako osmnáctiletá se ocitla v A-týmu a brzy na to dostala i šanci v seniorsé reprezentaci. "Po dvou měsících v žabinách mi přišla zpráva, že jsem byla přidána do reprezentační skupiny. Vůbec jsem to nechápala. Šlo to hrozně rychle, ale zkušenosti z nároďáku mi daly strašně moc," říká.

Definitivní zlom přišel ve chvíli, kdy se prosadila v EuroCupu. "Začala jsem si uvědomovat, že na tu úroveň mám. Pokud na sobě zapracují, mohu hrát basketbal na nejvyšší úrovni."

Ačkoliv má Čechová v basketbalovém světě slibnou budoucnost, její dlouhodobé ambice se točí kolem práva. "Basketbal byl pro mě vždy jen koníček. Věřila jsem, že si vystuduju práva a budu pracovat v tomto oboru. Teď jsem přešla na jiný obor, ale doufám, že se k právům vrátím."

Její sen?

"Chtěla bych pracovat na Mezinárodním trestním soudu v Haagu, zabývat se válečnými zločiny a lidskými právy. Na střední škole mě strašně zaujala diplomacie a geopolitika, tam se to vlastně zrodilo."

Mezinárodní prostředí jako přednost

Díky rodině a životu v zahraničí Emma ovládá čtyři jazyky: češtinu, angličtinu, francouzštinu a němčinu. "Je to velká výhoda. Kdo chce pracovat v mezinárodním prostředí, měl by mít jazyky jako standard. Na naší škole byl průměr čtyři jazyky, což nastavilo vysokou laťku."

Balanc mezi sportem a studiem

Spojit vrcholový sport se studiem práva není jednoduché. "V Americe je program uzpůsobený sportovcům. U nás si musíš čas efektivně organizovat. Učím se v buse, na letišti, na výjezdech. Musím si ale odpustit nějaké volnočasové aktivity."

Kam směřuje budoucnost?

Za deset let? "Třicítka, možná miminko," směje se. "Ale nechávám si otevřené možnosti. Po basketbalové kariéře bych se chtěla k právu vrátit a ideálně se zaměřit na oblast, která mě odjakživa zajímala."