21.07.2017 22:18
SBK
Zpravodajství
volný čas
Zobrazeno
2920x
|
Tento den číslo dvanáct se nesl v duchu příprav na závěrečnou slavnost. Nálada, která panovala po celý den, nebyla tolik radostná, jelikož si všichni začali uvědomovat, že se blíží konec kempu.
Dopoledne jsme měli poslední schůzku v našich pracovních skupinách. U nás v Taneční skupině probíhala poslední zkouška ve velmi pohodovém tempu. Hodně jsme si povídali, zopakovali si náš tanec na závěrečné vystoupení a ke konci jsme si udělali tzv. Feedback. Během něho nám rozdal papíry, ke kterým nám řekl několik otázek, na které jsme měli odpovědět. Během vykládání otázek se stala velmi kuriózní avšak velmi krásná situace. Damián, kterého tu všichni znají jako skvělého němčináře a tanečníka, který nezkazí žádnou srandu, se při třetí otázce rozplakal. Na Damiánovi bylo vidět, že měl naši skupinu velmi rád a nepřál si, aby to skončilo. Tato situace nedojala pouze Damiána, ale i naše taneční partnerky, takže jsme potom pár minut utěšovali každý každého.
Od půl druhé jsme měli opět feedback, ale jako všichni účastníci. Vyplnili jsme dotazník, zhodnotili jsme, co se nám líbilo, co se nám nelíbilo, a co bychom chtěli změnit. Po této schůzce jsme měli závěrečnou řeč s několika politiky z Německa. Za úkol jsme měli každému z nich postupně ukázat a představit naše finální nápady a projekty. Nejdříve nám bylo řečeno, že všichni umí mluvit anglicky, takže se nemáme čeho bát. Hned u prvního politika jsme zjistili, že jinak než německy to nepůjde, takže se nejdříve ujal slova Ondra Bek a později jsem se k němu přidal i já. Snažili jsme se každému, co nejlépe představit náš projekt, aby si řekl, že tam prostě nesmím chybět. Samozřejmě, že nám s němčinou pomáhal Damián, jelikož jsme se všechna slovíčka ještě neučili. Zde jsme se dozvěděli, jak dobře jsme na tom s němčinou. I když jsme často mluvili s chybami, důležité je, že jsme se nebáli mluvit. A to je to hlavní.
Od pěti hodin odpoledne "konečně" začal závěrečný program. Celé ukončení začínalo oficiální hymnou Schierke. Bohužel až na pár jedinců tuto skladbu nikdo neznal, což je celkem škoda. Během večera jsme měli možnost se dozvědět, co kdo v pracovních skupinách dělal. Zde jsme zatancovali naše závěrečné vystoupení. Myslím si, že dopadlo na výbornou. Po celém večeru nás čekal raut. Nejednalo se však o nic levného. Měli jsme možnost ochutnat krevety, kaviár a mnoho dalšího. Nikdo z nás neodhadl, kolik toho bude schopen sníst, takže jako vždy jsme odcházeli s plnými žaludky.
Od půl deváté nás čekala poslední diskotéka. Nevěděli jsme jak se obléknout, a tak na návrh Ondry Beka jsme si oblékli velmi vtipné oblečení...
Děkuji, že si čtete tyto články s takovým zájmem. Velmi mě to těší. Nezapomeňte i nadále nás sledovat zde na orlicky.net.
|