22.07.2017 20:04
SBK
Zpravodajství
volný čas
Zobrazeno
3864x
|
Nastal čas odjezdu… Den odjezdu je vždycky jiný než jakýkoli jiný den. Celá česká skupina vstávala už kolem půl sedmé ráno. Jak z důvodu závěrečného úklidu, tak i kvůli loučení s Lotyši a Litevci, kteří odjížděli jako jedni z prvních, protože je čeká nejdelší cesta.
Na všech bylo vidět, jak je v duchu trápí otázka. Uvidím je ještě někdy? Upřímně jsme se dívali jeden na druhého a i když se nikdo moc neprojevoval verbálně, náš výraz, mimika a oční kontakt mluvil za vše. Jednoduše nikdo nechtěl, aby ti druzí odjeli pryč. Zvlášť emocionálně nabité loučení probíhalo s Litevskou a Lotyšskou skupinou, které nám asi nejvíce přirostly k srdci. Pomalu před odjezdem jsme se začali loučit a objímat. A pak přišlo to, čemu se sice mnoho lidí snaží vyhnout, ale myslím si, že to je jedno z nejhezčích vyjádření pocitů ze ztráty našich přátel, na kterých nám opravdu záleží. Postupně začal jeden po druhém ronit slzy. Tyto chvíle jsou velmi krásné avšak smutné. Každý se rozloučil s každým, vyměnili si pár posledních povzbuzujích slov a se slzami v očích nastoupili do jejich transportních aut. I když je teď dlouho neuvidíme, doufáme, že s nimi zůstaneme v kontaktu alespoň přes sociální sítě. Děkujeme za spoustu nových přátel a zážitků.
Abychom nekončili tak smutně, připravil jsem si s jedním účastníkem z naší české skupiny krátké zhodnocení tohoto kempu. Mým vyvoleným se stal Vašek Kheil.
Byl jsi už někdo na podobném kempu jako teď v Schierke?
Vašek: Ano, byl jsem na podobném kempu v České republice, který proběhnul minulý rok.
Splnila se ti všechna očekávání?
Vašek: (Zamyšlení) Co se týče jídla, ubytování a programu, nemůžu si na nic stěžovat. Pro mě je osobním zklamáním jen to, že se nezúčastnila Francie a Slovensko, i přes to, že svoji účast přislíbili.
Naučil jsi se zde na kempu něco nového?
Vašek: No, zjistil jsem, že nezvládám angličtinu tak dobře, jak jsem si myslel. Takže doufám, že jsem se v ní o trochu zlepšil. Také jsem se naučil překonat svůj strach, ať už při sjezdu z kopce na invalidního vozíku, procházce po nejdelším visutému mostě na světě nebo při zkoušení frontflipů v Jumphouse.
Měl jsi někdy během kempu chvíli, kdy se ti stýskalo po domově? (Pousmání)
Vašek: Měli jsme tak nabitý program, tudíž jsem neměl moc času nad tím tolik přemýšlet.
Máš v plánu někdy v budoucnu znovu navštívit tento nebo jemu velmi podobný kemp?
Vašek: Rozhodně ano, je tu možnost poznat nové lidi, kultury a naučit se nové jazyky.
Poslední otázka. Jak by si zhodnotil naše vedoucí?
Vašek: Oba pro nás dělali všechno co mohli. Anička nás všechny každodenně uspokojovala informacemi o nadcházejícím programu a Damián to všechno hostil! (Smích)
Toto byla moje poslední zpráva o dění v německém Schierke. Děkuji, že jste si tyto články četli s takovým zájmem. Velmi mě to těšilo a dodávala mi to energii na psaní dalších článků.
|
|