04.08.2022 14:49
SBK
Zpravodajství
volný čas
Zobrazeno
1967x
|
Mezinárodní kemp v německém Schierke pokračuje svou krasojízdou zdárně už druhý týden. Jak řekl už sám Goethe, mladí lidé (naštěstí) neznají cenu času, a tak mílovými kroky ubíhá den za dnem, noc za nocí, výlet za výletem.
Jediným pomalejším kusem zdejšího života stalo se nedělní dopoledne, kdy v programu svítil jeden jediný jednoslovný bod: brunch. Toto pozoruhodné slovo vznikne spojením dvou anglických slovíček: breakfast a lunch, tedy snídaně a oběd. Ve své podstatě to znamená, že od časného rána až do prvních odpoledních hodin nebude mít nikdo nikomu za zlé, když všechen čas prosedí u jídla a pití. Po vskutku potřebném odpočinku následovala jedna z několikerých konferencí, která na necelé tři hodiny plně zaměstnala všechny mozkové buňky zde přítomné. Každý z národů se snažil do nejmenších detailů promyslet a naplánovat projekt, který by jen sebemenší mírou přispěl ke zlepšení životních podmínek v jeho zemi či škole. Jeden příklad za všechny. Pod názvem Stressful to Stressless si česká skupina vysnila začlenění přednášek a workshopů týkajících se stresu a mentálního zdraví do každodenní výuky na rychnovském gymnáziu. A poněvadž české školství nedisponuje téměř žádnými odborníky na toto téma, o mimoškolní vzdělávání by se postarala nezisková organizace Nevypusť duši, která se na mentální zdraví středoškoláků specializuje.
O něco více vzrušující bylo následující ráno, spíše noc. Budíček nastavený na přesně dvě hodiny po půlnoci odstartoval dobrodružnou výpravu za východem Slunce. Oči si rychle přivykly na tmu, tudíž nebylo potřeba zapínat čelovky. První kroky vedou potemnělou vesničkou, stoupají po úzkých pěšinách k jejím horním partiím a civilizaci opouští v nějakých sedmi stech metrech nad mořem. Cílem je nevyšší vrchol národního parku Harz Brocken, který s 1142 metry jen o málo převyšuje naši Velkou Deštnou. Po celou dobu výstupu provází účastníky kempu nepřející počasí, mlha vládne okolnímu světu, občas nás mraky obdaří studenou sprškou. Při rozednívání se před očima otevírají mlhavé šedé a takřka apokalyptické obrazy. I přes náročné podmínky a s dávkou sebezapření všichni úspěšně vrchol zdolají, je pět hodin ráno. Kvůli všudypřítomným mrakům však čekání na Slunce vzdáváme a vydáváme se zpět do údolí, do tepla postelí, k horkým hrnkům a vydatné snídani.
Po nezdárném lovu kýčovitých fotek prvních slunečních paprsků se většina účastníků choulí zpět do peřin, Češi obzvlášť. Ještě tento večer nás totiž čeká tak trochu vrchol našeho zdejšího působení – český národní večer. Ale o něm až v dalším příspěvku.
|
|