Odtud o tři dny později odjel transport s deportovanými Židy z pardubického regionu do Terezína. Ústí nad Orlicí se tak připojilo k dalším městům v republice, v nichž již Kameny zmizelých připomínají oběti holokaustu a nacistickou genocidu Židů.

Projekt je realizován městem Ústí nad Orlicí za odborné spolupráce Gabriely Faronové z Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Garantem pro výrobu Kamenů zmizelých je Boris Barak Selinger ze Židovské obce Brno. Kameny zmizelých v Ústí nad Orlicí • ulice Mistra Jaroslava Kociana (před sochou sv. Floriána) • Velké Hamry (před pobočkou banky ČSOB) • Příkopy (u fontány) • ulice T. G. Masaryka (před vilou č. 123) Paní Faronové jsme položili několik otázek. • Můžete nám detailněji přiblížit projekt Kameny zmizelých? Kameny zmizelých jsou dlažební kostky s mosaznou destičkou, které připomínají tragické příběhy místních Židů. Jejich umístění symbolicky vrací do veřejného prostoru města občany, kteří ho museli během druhé světové války nuceně opustit a již nikdy se sem nevrátili. Kameny jsou vkládány do chodníků před domy, v nichž žily oběti holokaustu. Autorem původního projektu Stolpersteine, neboli Kameny zmizelých, je německý sochař Günter Demnig. V roce 1992 umístil první kameny v ulicích Kolína nad Rýnem a dalších německých městech. V České republice byly první kameny umístěny v Praze roku 2008. • Kolik kamenů bude položeno v Ústí nad Orlicí a kde? V Ústí nad Orlicí umístíme 2. prosince 2024 prvních sedm kamenů na čtyřech místech. Jedná se o členy rodiny Pickovy, Freundovy a pana JUDr. Oskara Sgalla. Kameny budou vkládány do chodníků tam, kde tyto rodiny původně žily. Freundovi bydleli v domě č.p. 81, který dnes již neexistuje. Dnes je to ulice Mistra Jaroslava Kociana a nachází se zde prostranství se sochou sv. Floriana. JUDr. Oskar Sgall žil se svou rodinou v č.p. 156, v budově bývalé pošty na Velkých Hamrech. Dnes se zde nachází pobočka banky ČSOB. Členům rodiny Pickovy budou kameny položeny v ulici T. G. Masaryka před domem č.p. 99 a před Pickovou vilou č.p. 123. • Co bylo při přípravě podkladů nejtěžší? Časově nejnáročnější je ověřování a dohledávání informací, kterých je velmi málo a jsou zlomkovité. Jejich postupným skládáním pomalu vzniká obraz života konkrétního člověka. Je to běh na dlouhou trať a mnohdy se již nepodaří spoustu informací dohledat. • S kým jste během přípravy navázala spolupráci? Cenné rady mi poskytla paní Mgr. Hana Klimešová z Regionálního muzea v Litomyšli, dále jsem spolupracovala s Židovským muzeem v Praze. Ověřování dat pak probíhalo přes řadu databází např. holocaust.cz, www.pamatnik-terezin.cz, matriky, které jsou ve správě Národního archivu přístupné v digitální badatelně VadeMeCum nebo Mezinárodní centrum pro nacistickou perzekuci Arlosen archives. • Jaké bylo postavení židovských obyvatel v našem městě před druhou světovou válkou a jak do jejich života zasáhla nacistická okupace? Židovští obyvatelé se podíleli na rozvoji textilního průmyslu, obchodu, ale i kulturním životě města. Mnichovská dohoda, vznik Protektorátu Čechy a Morava a přijetí Norimberských zákonů znamenal výrazný zásah do života židovských obyvatel. Jejich součástí bylo například omezení pohybu, obchodu, kontaktu s nežidovským obyvatelstvem, vyloučení dětí ze škol, zákaz vstupu na kulturní akce a některá veřejná prostranství či zákaz vycházení po určité hodině. Dále pak omezení a později úplný zákaz vstupu do místní knihovny, obchodů či příkaz nosit žlutou šesticípou hvězdu s nápisem Jude. Na základě nařízení říšského protektora z června 1939 a dalších nařízení docházelo postupně k vyvlastnění židovského majetku. Do podniků byli dosazeni němečtí správci, obchody přebírali árijští konfidenti a židovskému obyvatelstvu byl postupně konfiskován téměř všechen movitý i nemovitý majetek. Postupně byli Židé nuceni se vystěhovat z vlastních domů a bytů do podnájmu a často pak na malém prostoru žilo několik rodin dohromady. • Kdy a jak proběhla deportace Židů z Ústí nad Orlicí do koncentračního tábora? Posledním krokem v perzekuci židovského obyvatelstva byla jejich deportace z Ústí nad Orlicí v 6 hodin ráno dne 2. prosince 1942. Vlakem bylo odvezeno 24 ústeckých Židů do Pardubic, kde čekali tři dny, než byli transportem Cf 5. prosince 1942 odvezeni do Terezína. Z terezínského ghetta pak byli postupně transportováni na východ – především do Osvětimi. • Přežil někdo z nich a vrátil se do Ústí nad Orlicí? Z 24 lidí, kteří byli 5. prosince 1942 transportováni do Terezína a dále do Osvětimi nikdo nepřežil. Celkový počet ústeckých Židů, kteří během druhé světové války skončili v koncentračních nebo vyhlazovacích táborech či pod tlakem okolností spáchali sebevraždu, se pohybuje kolem 40, přičemž nejspíš 5 lidí přežilo a dočkalo se osvobození. Někteří z přeživších se vrátili zpět do města Ústí nad Orlicí. • Dochovaly se nějaké osobní dopisy, deníky či svědectví z doby deportací? V Židovském muzeu v Praze je uložen dopis, který poslal své ženě a dětem Oskar Sgall. Dopis psal v době, kdy byl držen gestapem v Pardubicích a je datovaný k 31. lednu 1943. Také se dochovalo album Freundovy rodiny, kde na mnoha fotografiích jsou zachyceni manželé Rudolf a Marta společně s dcerami Marií a Hanou. Album je také uloženo v Židovském muzeu v Praze. • Budete dále pokračovat v mapování osudů ústeckých Židů? Ano, budu pokračovat.