K němu se také vztahovala část přichystaného doprovodného programu pro rodiny. Účastníci totiž přes optiku nejednoho dalekohledu mohli pozorovat Slunce, a to pod dohledem vedoucího astronomického kroužku místního střediska volného času. To nachystalo i zbylé body programu, děti všech věkových skupin tak mohly projít několik procházkových tras s vědomostními úkoly různé obtížnosti. Dospělým pak bylo umožněno projít nový prostor v doprovodu architektky Evy Wagnerové, autorky návrhu. „Celý prostor je spočítán na dvacetiletou vodu, ve výpočtu ale nebylo počítáno s těmi drobnými vlnami v horní a spodní části parku. Tím by se množství vody, které terasovité boldery pojmou, mohlo ještě o něco zvýšit. V prostoru parku jsme se snažili eliminovat nejčastější zdroje alergenů a skutečně jsme pracovali výhradně s druhy, které jsou tu doma. Tady tu polní cestu směrem k oseckému údolí například rámuje alej babyk. Ty na podzim září jasně žlutými listy ve větvoví, které by se v budoucnu mohlo spojit v jednu klenbu,“ se zapálením v průběhu jedné z prohlídek popsala část cesty napříč parkem paní architekta. Cílem obou aktivit bylo nabídnou spoluobčanům pohled na urbanistický koncept nového prostoru, osvětlit jeho specifika a ukázat různé formy využití, které tento rozsáhlý prostor nabízí. Park je osázen atypickými, Litomyšli na míru vytvořenými herními prvky, kukátky, lavičkami a křesly z akátového masivu. Co se vegetace a úprav terénu týče, jsou části parku upraveny do podoby, jakou lidé zdejší krajinu v polovině 20. století běžně znali. I proto jsou všechny stromy a dřeviny vysázené v rámci parku původní odrůdy, které v minulém století na Litomyšlsku skutečně rostly. Park byl vybudován s dotací poskytnutou Operačním programem Životního prostředí ve výši 4,62 milionu Kč a jeho hlavní funkcí je zádrž vody při přívalových deštích a její přirozené zasakování v terénu. V parku bylo vysázeno okolo tří stovek stromů, pětiset keřů a 5,5 tisíce cibulovin. Na okraji města tak vznikl další zelený prostor, který by do budoucna měl být součástí pomyslného zeleného pásu kolem města. „Rád bych, aby to v parku žilo. Aby sem směřovaly rodiny s dětmi nejen za odpočinkem, pořádaly se zde sousedské pikniky, děti zde našly další zelený prostor na hraní a až přijde podzim, nebály si zde natrhat jablka nebo jiné plody. Rád bych ale také, aby si spoluobčané uvědomili, nakolik výjimečný tento prostor je z pohledu zádrže vody v krajině. Za to bych chtěl poděkovat paní architektce Evě Wagnerové a kolegům z městského úřadu, kteří se na tvorbě tohoto díla podíleli,“ zhodnotil starosta Daniel Brýdl ve své úvodní řeči před samotným přestřižením pásky.