14.11.2023 12:54
Aktualizováno
14.11.2023 13:36
Vrbík
Zpravodajství
zajímavosti
Zobrazeno
1875x
|
Když jsem měl možnost potkat se záchranářem Markem Dvořákem a spisovatelem Martinem Moravcem, tak jsem neváhal ani chvilku a Martina se zeptal na pár otázek.
*Martin Moravec, novinář, herec a spisovatel ale taky rodák z Bolehoště. Martine, kde se vzal nápad na vytvoření první knížky?
Hned na začátek musím říct, že tím hercem jste mě docela dostal. I když… Na svou asi dvouvteřinovou roli v seriálu Případy 1. oddělení mám podepsanou smlouvu a tam je slovo herec použito. Ale na to jste se neptal.
*Ptal jsem se na první knížku.
Záleží, jak to vezmeme. Úplně první se jmenovala Enter, mami! a byla souborem takových krátkých fejetonů. Pokud však myslíte první knížku ze série rozhovorových, tedy tu s neurochirurgem Vladimírem Benešem, tam to bylo snadné. Jelikož jsem se ke smutku svých rodičů doktorem nestal, chtěl jsem s jedním aspoň napsat knihu a trochu se tak vykoupit. Vladimír Beneš byl pro mě první volba – líbilo se mi, jak mluví a hlavně jaká je ve svém oboru hvězda. Samozřejmě jsem se trochu bál ho oslovit. Sepsal jsem proto opravdu dlouhý mail, ve kterém jsem mu vše vysvětlil. A počítal jsem s tím, že třeba ani neodpoví. Odpověděl asi za dvě minuty, u čehož jsem si říkal, že to to snad ani nemohl stihnout přečíst. Jedním slovem. Ano.
*Já osobně mám přečtenou vaší poslední knihu, kterou jste napsal se záchranářem Markem Dvořákem, který mimo jiné létá s Kryštofem po celém našem regionu. Kde vznikl nápad na knihu právě s Markem?
Děkuju a doufám, že se vám líbila. Tip na Marka jsem dostal od jedné čtenářky svých předchozích knih. Snad to Marek nebude číst, ale když mi o něm napsala, neznal jsem ho. Ještě ten den jsem začal sledovat jeho práci a hned si mě získal. Oslovil jsem ho zhruba půl roku poté. Říkal, že jsem několikátý, kdo kvůli knize přichází, ale chvíli jsme si povídali, nějak to mezi námi sepnulo a ještě na té první schůzce jsme si plácli.
*Překvapilo vás v rozhovoru s Markem něco, na co nezapomenete?
I několik měsíců po dopsání knihy bych vlastně řekl, že mě Marek překvapoval každý den. Hlavně tedy tím, jaký je. Brutálně upřímný, to zaprvé. Zadruhé mě pokaždé sfouknul takovou energií, že i když jsem třeba neměl nejlepší náladu, v jeho přítomnosti mi to najednou bylo až hloupé. Zatřetí jsem zíral nad láskou, kterou ke svému řemeslu má. No a za čtvrté, a na to se asi ptáte, to byly věc, které mi vyprávěl. To, co čtenáři zažívají při čtení knížky, jsem já zažíval při každé schůzce. Šílený koktejl emocí. Chvíli jsem se smál, chvíli jsem se dojímal, chvíli jsem přemýšlel, jestli bych některé věci ve svém životě neměl dělat jinak. Byl to rok, který mě strašně moc naučil, a když jsme knihu dokončili, napsal jsem dopis oné čtenářce – poděkování, že mi Marka do života přihrála.
*Předchozí kniha, kterou mám rozečtenou, je kniha s Josefem Marešem. Jak těžké je u otázek, které pokládáte získat více než jednu nebo dvě věty?
Zaprvé je to štěstím na respondenty – zatím všichni byli skvělí vypravěči a hlavně knihu napsat chtěli, takže jsem je do ničeho nemusel nutit. A za druhé jim neskáču do řeči, když to není třeba, a spíš je jen tak lehce ponoukám, aby historku dopověděli. Snažím se navodit takové prostředí, aby neměli stres z diktafonu a cítili se, jako by seděli s kamarádem u kafe.
*Kniha s panem Marešem se dočkala dotisku. Čeká dotisk i kniha s Markem Dvořákem?
Vlastně každá kniha se dočkala dotisků, u profesora Beneše jsme právě objednali pátý. Což je neuvěřitelné, protože vyšla před čtyřmi lety. Ale pořád je svým obsahem aktuální. Takže ano, musím to zaklepat, zájem o knihu s Markem Dvořákem je obrovský a dotisk už se chystá. Vlastně i díky vám, protože jste si taky jednu koupil.
*Kde vznikne nápad na to udělat knihu?
Každá z těch knih má úplně jiný příběh. O profesoru Benešovi už jsem mluvil a o Marku Dvořákovi vlastně taky. Hodně zásadní pro mě byla kniha druhá, s dopravním pilotem Davidem Heclem. Protože bez ní by žádná série nebyla. Bylo to v době covidu, já měl nabídku na jiný druh knihy od jednoho nakladatelství, ale nakonec z toho sešlo. A jelikož jsem už byl na psaní nastartovaný, zavolal jsem Davidovi, kterého jsem trochu znal, a létání mě odjakživa bavilo. Štěstí v neštěstí bylo, že kvůli epidemii nelítal a měl čas. No a knížka s Josefem Marešem vznikla díky kolegovi z redakce čtvrtečního magazínu MF DNES, Honzovi Malindovi, který s ním napsal seriál Případy 1. oddělení. Ten nás propojil a panu Marešovi řekl, že jestli chce někdy vydat knížku, musí to být se mnou (směje se).
*Už víte, s kým bude další kniha?
Nevím, zatím ne. Pomalu začínám sbírat tipy, takže kdybyste vy nebo někdo z vašich čtenářů, nějaký měl, budu rád, když mi ho napíšete.
|
|