15.05.2015 16:10
Fletch
Zpravodajství
volný čas
Zobrazeno
2176x
|
Expozice výstavy představuje práce nejmladší výtvarné generace inspirované antikou. V mnohém ohledu je jejich výtvarný projev aktuálně současný, často s využitím nejmodernějších technologií, ale přesto antika v jejich podání nevypadá jako cizorodý prvek implantovaný do středoevropského prostoru.
Antika - Výstava prací studentů Střední školy propagační tvorby a polygrafie Velké Poříčí se koná v Muzeu papírových modelů v Polici nad Metují a to ve dnech 14.5. - 26.6.2015
Při pohledu na kresby, malby nebo počítačovou grafiku si návštěvník uvědomuje, že antika a antické téma je pro nás i na počátku třetího milénia stále živá, stále snadno pochopitelná a dokáže člověka jedenadvacátého století oslovit. Přes ohromující propast více jak dvou tisíc let může divák vnímat sílu antického ducha. Ač mnohá díla odkazují ke konkrétním událostem a osobám, z celé expozice vyzařuje právě ona nepopsatelná mohutnost ducha a lidského myšlení, síla etických a filosofických hodnot, které jsou tím nejcennějším dědictvím antiky pro současnost.
Antika je v expozici výstavy představena nejen jako nedílná součást samotných evropských dějin a evropské civilizace, ale i jako stále živý odkaz, který dokáže oslovit diváky napříč generacemi. Mohutnost proudu antického dědictví je naznačena v šíři interpretace mladých výtvarníků – ať už připomínají antické drama, významné datum, které je nerozlučně spjato s dějinami filosofie, obchod reprezentovaný největším přístavem archaického Řecka – městem Milét, architektonické a výtvarné památky nebo jen prostě konstatují, že antika je „kolébkou evropské civilizace“. V kontextu celé výstavy vyzní antika jako hmotná, fyzicky reálná, ale i duchovní síla, která je bezpochyby tím nejelementárnějším prvkem v základech naší kultury.
V dnešní době překotného technologického vývoje a „hledání“ jistot, které se jaksi vytrácejí ve víru politických, hospodářských a společenských proudů, je antický odkaz jasně definovatelným a pevným bodem. Ale výstava nabízí daleko víc prostoru k zamyšlení nejen nad nejstaršími otázkami lidského života, ale přináší i sdělení, že člověk je i přes propast času stále stejným člověkem, řešícím ty samé problémy a hledajícím ty samé odpovědi už víc jak dva a půl tisíce let. Traduje se historka, podle které na otázku „co je nesnadné?“ odpověděl Thalés z Milétu: „Poznat sebe sama!“ Pravda této odpovědi přetrvává do dneška a je právě jedním z těch pevných bodů, ze kterých vyrostla Řecká a později evropská vzdělanost a kultura.
* * *
Expozice je doplněna „konstrukcí“ z pruhů papírových kartonů, které odkazují v první řadě na pravidelnost a exaktní „čitelnost“ antické architektury, kterou tak dnes chápeme a v druhé řadě k místu konání výstavy: Muzeu papírových modelů.
|
|