Když v říjnu loňského roku vynesl královéhradecký soud rozsudek 20 let vězení, přišlo to obžalované jako „strašně moc“. Doufala ve zmírnění. Včerejší verdikt odvolacího soudu je však jasnou zprávou: Za dva zmařené dětské životy je tento trest spíše na spodní hranici toho, co mohlo přijít.

Úterní jednání u Vrchního soudu v Praze mělo až absurdní nádech. Žena k soudu ani nedorazila a požádala o jednání v nepřítomnosti. Její obhájce se snažil soudní senát obměkčit argumenty o tom, že žena svého činu upřímně lituje, doznala se a pomáhala při vyšetřování.

Zřejmě nejvíce zarážejícím argumentem obhajoby bylo tvrzení, že by žena chtěla nižší trest proto, aby se mohla jako matka věnovat výchově svých (zbylých) dětí. U ženy, která dvě své děti udusila a jedno z nich nechala roky ležet v kůlně, působí tato snaha o „mateřskou péči“ mrazivě.

Soudce Michal Hodoušek to viděl podobně a odvolání smetl ze stolu. "Obecně by u obžalované (...) jistě byly splněny podmínky pro uložení výjimečného trestu," uvedl soudce s tím, že dvacet let je v podstatě kompromis, který zohledňuje její doznání. Nebýt toho, že se sama přiznala k první (starší) vraždě, policie by jí tento skutek zřejmě nikdy nedokázala – a paradoxně právě tato upřímnost ji zachránila před doživotím.

Pro ty, kteří případ nesledovali od začátku, přinášíme přehled klíčových faktů v tabulce. Kauza začala nenápadně – lékařským ošetřením ženy po domácím porodu.

Případ je o to smutnější, že podle znalců nejde o ženu s nízkým intelektem, která by nevěděla, co dělá. Její intelekt se pohybuje v pásmu vyššího průměru. Hlavním démonem byl v tomto případě zřejmě pervitin.

Znalci uvedli, že žena netrpí duševní poruchou v pravém slova smyslu, ale je závislá na drogách. Její náprava (resocializace) je možná, ale má dvě tvrdé podmínky: Už se nesmí stát matkou a nesmí brát drogy.

Nyní je verdikt pravomocný a žena nastoupí k výkonu trestu. Pro obyvatele Dobrušky a okolí je to uzavření jedné z nejtemnějších kapitol místní kriminalistiky.