05.05.2015 20:00
Aktualizováno
05.05.2015 20:06
Fletch
Zpravodajství
volný čas
Zobrazeno
6284x
|
Největší válečný konflikt v lidských dějinách, prošel také kolem našich domovů a závěr války přinesl všem naději, utrpení, zkázu, úlevu, nejistotu a znovu naději na lepší svět, který už nikdy nedovolí opakování něčeho podobného.
Dvacáté století je někdy nazýváno stoletím šílených diktátorů. Tím na prvním místě byl jistě Adolf Hitler, ale nebýt pro něho příznivých okolností, které mu poskytlo tehdejší pojetí demokracie, veřejné mínění, tehdejší mocnosti a jiní příznivci, skončil by jako bezvýznamná figurka. Ale stalo se…
Tedy něco málo střípků jako připomenutí událostí před sedmdesáti lety v Dobříkovicích a blízkém okolí.
KRONIKA DOBŘÍKOVA - KONEC II. SVĚTOVÉ VÁLKY V DOBŘÍKOVĚ
24.1.1945 v 14.21 hod. projížděl zdejším obvodem transport politických vězňů, dopravovaných z tábora Osvětim v Polsku směrem ku Praze. Vězňové byli směstnáni v nekrytých nákladních vozech, polonazí a vystaveni účinkům hladu a mrazu, takže cestou umírali. Bestiální nacisté vyhazovali během jízdy své oběti z vagonu na trať. Toto jednání otřáslo nitrem každého zdejšího občana. Mrtvoly byly většinou v papírovém prádle a každá byla opatřena na levém předloktí vytetovaným číslem. Šlo ponejvíc o židovské příslušníky.
Sedm mrtvol nalezeno na katastru obce Sruby, kdež byly též na hřbitově pohřbeny. Mrtvoly byly opatřeny těmito čísly: 187 028 – 127 013 – B 105 61 – A 14123 – A 8243 – B 105 91 – B134 25.
Pět mrtvol nalezených na katastru obce Dobříkova a pohřbených na hřbitově v Zámrsku, opatřeno bylo těmito čísly: B 100 11 – 129 625 – B 5375 – B 5596 – 9253.
Jedna mrtvola nalezena v katastru obce Janovičky a pohřbena na Vraclavi.
Jednalo se o pochody smrti, kdy hladem a mučením vysílená těla neodolávala krutým mrazům zmučení lidé cestou
hromadně umírali, nedočkajíce se konce války, který byl již tak blízko.
Začátkem února 1945 počínají Dobříkovem projíždět transporty ruských a anglických zajatců. Ruští zajatci jsou ve velice zuboženém stavu, vyhublí, zašpinění a otrhaní a bez řádné obuvi. Obyvatelstvo zajatce všemožně podporuje a v obci Dobříkově jsou pořádány sbírky pro zásobovací akci zajatcům v Chocni a Horním Jelení. Obyvatelstvo dle možností poskytuje potraviny, které jsou sváženy do Chocně a Hor. Jelení. Angličtí zajatci dary odmítají ve prospěch zajatců Ruských, neboť jsou zásobováni ze své vlasti prostřednictvím Červeného kříže.
20. února vydán zákaz poskytovati ruským zajatcům cokoliv, hlavně potraviny.
8. března na udání Nikolaje Drobotyho, Ukrajince, bydlícího v obci Zámrsku již od první světové války a stojícího ve službách okupantů přijíždějí na autech němečtí vojáci a pátrají po ruských zajatcích. V kolnách velkostatku zadrželi celkem pět zajatců, které odvezli neznámo kam. Ostatní tam se ukrývající na upozornění včas uprchli, nebyli dopadeni.
V obci Dobříkov při prohlídkách rovněž nenalezeno žádných zajatců.
23. března zemřel v obci Rzy ruský občan Štěpán Maklakov, zdržující se v Čechách již od první světové války jako bývalý zajatec. Maklakov přechovával ve svém obydlí ruské parašutisty a partyzány, zdržujíce se v lesích u Dobříkova, je podporoval a získal si tím velké zásluhy a sympatie obyvatelstva. Jeho pohřbu zúčastnilo se velké množství občanů z celého okolí. Nad rakví hrána byla píseň Volga při jejichž zvucích ani jedno oko nezůstalo bez slz.
12. dubna obdrželi Němci zde se zdržující pokyn o přípravě k vystěhování se.
13. dubna o 1. hod noční byla vyhozena partyzány železniční trať mezi obcí Janovičky a Sedlíšťka. Provoz na dráze byl na několik hodin přerušen.
15. dubna druhá prohlídka obce Dobříkova a Rzů jednotkami říšskoněmeckého vojska SS. Pátráno po parašutistech jakož i vysílacích stanicích. Pouze u obce Rzů zastihli nemocného ruského zajatce, kterého odvezli.
20. dubna odzbrojuje bývalý ruský legionář Jan Martínek ze Zámrsku skupinu Němců, kteří do obce přijeli na motorovém vozidle. Na Martinkovu domluvu, Němci zbraně i s autem a moderní vysílačku Martínkovi odevzdali. Zbraně byly bezpečně uschovány a bylo jich pak užito se zdarem v revolučních dnech. Vysílačka byla dopravena k parašutistům, zdržujícím se v lesích u Dobříkova. Celkem bylo uschováno 7 karabin s patřičným počtem nábojů.
23.dubna zastřelen ve svém bytě v Zámrsku partyzány zrádce a udavač Nikolaj Droboty.
Předchozím jsou vylíčeny významnější události předcházející našemu národnímu odboji, a které byly sepsány dle nejlepšího vědomí, ač toto vylíčení nezahrnuje všechno a všechny oběti a strádání, která obyvatele Dobříkova přinesli.
Postoj všeho českého obyvatelstva v Dobříkově byl již od prvních dnů okupace odmítavý a nepřátelský.
Neorganizovaní jednotlivci z vlastního popudu i při značném nebezpečí počali s účinnou propagandou rozšiřováním zpráv z londýnského rozhlasu, zesměšňováním germánských nařízení a vtipy zesměšňující Hitlera a Německé politiky, jakož i sabotováním germánských nařízení. Účelu těchto počínání bylo plně dosaženo tím, že ve většině obyvatelstva byla bezvýhradná důvěra v konečnou porážku Německa, až na několik málo zatvrzelců, kteří však nejsouce vítězstvím Německa na 100% přesvědčení, báli se škoditi.
Nastala doba persekuce. Nejhůře řádí německá soldateska po smrti Hendrichově. V obci Tyníštku byl zatčen 28.6.1942 mladý chemik Jan Bureš, narozený 4.5. 1922, nadějný a oblíbený hoch, který byl jediným synem železničáře Roberta Bureše z Tyníštka. Ten byl pak dne 30.6.1942 v Pardubicích popraven. Bureš byl ve spojení s ilegální skupinou ministerského předsedy zv. „ Eliáš“, do níž byl též zapojen Čech, jistý redaktor jménem Hanka z Prahy, který ale zradil. Zrada redaktora Hanky byla zkázou chemika Bureše a mnoha jiných.
V německém koncentračním táboře v Buchenwaldu trpěl Miroslav a Josef Podhájecký z Dobříkova, dále pro zemědělský přestupek odsouzen německým soudem k 15. měsíčnímu vězení Ladislav Svatoš, řezník Rudolf Zerzán z Dobříkova odsouzen pro černý obchod s masem k trestu 2 a půl roku vězení. Ten se domů po skončení války nevrátil a koluje verse, že když byl s druhými odsouzenými převážen lodí do Norska, byla na moři torpedovaná a tato se všemi převáženými potopila.
Na práci v Německu byl totálně nasazen Karel Peřina nar. 26.12.1922. Při postupu Američanů byl dne 25.3.1945 v Dammtadtu střepinou granátu usmrcen. Jeho matka roz. Kadrmasová zemřela 2.12.1945 ze žalu nad ztrátou syna Karla.
Když na počátku roku 1945 procházeli zdejší obcí transporty ruských zajatců, byli obyvatelstvem vítáni spontánně jako bratři. Přemnozí unikli zajetí útěkem do zdejších lesů a byli přijati obyvatelstvem s láskou a nebývalou obětavostí. Byli opatřeni šatstvem, potravinami, potřebným nářadím a všemi pomyslitelnými prostředky. V této akci vynikali skoro všici obyvatelé Dobříkova, v jejíchž blízkých lesích se zajatci zdržovali. Z těchto zajatců se později utvořily partyzánské oddíly, pod vedením ruského majora Borise Petroviče Charytonova, jehž krycím jméno bylo Krylov. Ten zde přistál s parašutisty Sergejem Ivanovičem Labočukem, lajtnanem Sapko, lajtnantem Valčinskym, lajtnantem Alexandrem Bogdanovem a seržantkou Saratovou. Tito ruští parašutisté požívali rovněž přístřeší a všemožné podpory od obyvatelstva, obce Dobříkova.
Byli vybaveni zbraněmi a vysílacími stanicemi, jimiž podávali získané poznatky a zprávy o pohybu německých vojsk, příslušným svým vojenským velitelstvím Rudé armády. Zprávy pro vysílání získávali částečně od zdejšího obyvatelstva, jakož i osob z odbojného hnutí ze širokého okolí.
Úřadům německých okupantů nezůstalo však hnutí o podpoře parašutistů, partyzánů a zajatců utajeno a ty provedli v měsíci březnu 1945 v obci Dobříkově a v lesích u této obce prohlídky, avšak bez výsledku, ježto obyvatelstvo své ochránce jednak dobře ukrylo a jednak včas před nebezpečím varovalo. Prohlídky ty prováděli příslušníci Vlasovovy armády.
Za nějakou dobu dochází v obci Dobříkově k druhé prohlídce za součinnosti Gestapa SS, kteří řádí v podezřelé části Dobříkova. Obyvatelstvo mlčí, tajná ruská vysílačka, jíž používají parašutisté, a kterou hlavně okupanti hledali, šifruje bezpečně dále.
Organisované odbojové hnutí nastává ve zdejší obci koncem měsíce března 1945, kdy se utváří ilegální národní výbor. Již více dní před výzvou k všeobecnému odboji jest vyhazována trať, vedoucí kolem obce Dobříkova a tím rušen odsun německých vojsk. To děje se za pomoci ruských partyzánů, utvořivších se ze zajatců, společně s osobami z odbojného hnutí, které se pro věc s nasazením života obětovaly. Této akce se také účastnil Karel Koziol z Dobříkova, který upozorňoval na poměry na železniční trati, určoval vhodná místa k těmto zákrokům, kterých se činně jako železniční zaměstnanec zúčastnil.
1. května 1945 podnikají partyzáni z obce Dobříkova útok na letiště Mrázovy továrny v Chocni pod velením lajtnanta parašutisty Alexandra Bogdanova, který za přestřelky byl zasažen z kulometu do plic a srdce a tím usmrcen. Pohřben byl v lese nad obcí Sruby, vedle triangulačního bodu, kdež mu byl 28.5.1945 odhalen pomník s nápisem v ruském a českém znění „ Parašutista poručík Alexandr Bogdanov padl v boji s Němci 1.5.1945“
V den všeobecného odboje dne 5.5.1945 vystupují z lesa u Dobříkova partyzáni parašutisté v bojové síle 60-ti mužů pod velením majora Charitonova, kteří se ubytují v obydlí Františka Jiráska v Dobříkově č.p. 18 (vedle rybníku Švábovec). Odpoledne téhož dne volá Choceň partyzány o pomoc. Během několika minut nasedá celé osazenstvo pod velením Charitonova do aut a odjíždí s touto účinnou pomocí do Chocně. Partyzáni dávají všude bojujícím posilu a odvahu. Brzy jsou na Vraclavi, hned zase ve Vysokém Mýtě. Spěchají do ohrožených Holic, zasahují proti ustupujícím okupantům na státní silnici mezi Tyníštkem a Jaroslaví a nikdo nestačí sledovat jejich činnost.
Činností partyzánů bojová morálka zdejších občanů nesmírně získala. Hlásí se nové síly o zbraně s ochotou bojovati. Toto počínání však vidí nepřítel. I v tiché obci jako je Dobříkov, má své zrádné oči. Němečtí uprchlíci (Moravcovi národní hosté), ubytovaní v obci Dobříkově pozorují s utajeným dechem, co asi přinese zítřek. Tím končí 1. den odboje. Po celou noc projíždějí obcí kolony ustupujícího okupačního vojska. Noc míjí bez incidentů. Partyzáni vyhazují trať u obce Dobříkov. Vše je v pohotovosti. Včasných ranních hodinách stojí obec Dobříkov jako jeden muž, obezřetná a bdělá. Hlídky jsou rozestavěny na vhodných bodech, aby měly přehled a mohly včas hlásit příchod nepřítele. Hlásí se poplach, po trati projíždí těžký pancéřový vlak a zastavuje před poškozenou tratí. Nacisté vystupují a blíží se k Dobříkovu. Zjišťuje¨se, že hledají pracovní síly.
A nyní se ukázalo to zrádné německé oko. Dva z německých uprchlíků ubytovaných v Dobříkově, spěchají
k pancéřovému vlaku a sdělují tam své poznatky z předešlého dne. Hlásí osazenstvu panc. vlaku, že partyzáni jsou ve vsi. Pomalu, ale jistě natáčí se děla a těžké kulomety proti obci. Těžké kulomety zaujímají také stanoviště u hřbitova a na silnici k Dobříkovu, připraveni odstřelovati obec. Jen díky výmluvnosti některých zdejších občanů snad také pokleslému duchu okupantů, nedošlo k odstřelování obce. Trať je opravena, pancéřák se rozjíždí s polodenním zpožděním. Jel, ale jistě daleko nedojel. Neustále projíždí kolony vojsk, lidé sedí u amplionů a sledují se zatajeným dechem zoufalý boj o Prahu.
Trať jest dále vyhazována a ničena.
Dlužno podotknouti, že při zahájení všeobecného odboje 5.5.1945 vyzývá telefonicky okresní úřad Vys. Mýto, Dr. Švarc, ku zahájení odzbrojovací akce. Okamžitě odchází hlídka četnické stanice z Dobříkova na nádraží v Zámrsku, kde se pokouší odzbrojiti transportní vlak, avšak bez výsledku. Hlídka strážmistr Karel Němeček a František Havelka jest zajata a asi po 2. hod. propuštěna. Mezi tím strážm. Karel Němeček odzbrojuje nádražní stráž v počtu 22 mužů. Opět se hlásí okresní úřad a nařizuje zastavení odzbrojovací akce a odstranění praporů, které byly ve všech obcích vyvěšeny.
Jelikož velitel četnické stanice v Dobříkově vrch. strážm. Jaroslav Paveleka před odbojem odcestoval a ani za odboje se neobjevil, byl místním nár. výborem ustanoven velitelem stanice člen ilegálního výboru praporčík v.v. František Keller.
Členy ilegálního národního výboru byli: Jan Habrle, Jaroslav Šrajer, František Jirásek, Stanislav Holfajer, František Kopecký, Josef Marek, prap. Fran. Keller a Jan Skřivánek.
Události se řítí dál. Z Vys. Mýta se hlásí, že je bezpodmínečně nutno zjistiti pachatele odzbrojení německé posádky na nádraží v Zámrsku a Gestapo ohlašuje svůj příjezd do Dobříkova.
Obyvatelstvo ve spojení s partyzány odzbrojuje menší skupinu Němců a ozbrojené jednotky čistí okolí. Zajímají Němce, uprchlé od transportu a i ty, kteří utekli do zdejších lesů v klamném domnění, že tam budou zachráněni. Našli zde vesměs svůj hrob.
Také za přispění zdejších obyvatel byla z rukou německých, na silnici mezi Dobříkovem a Sruby, vysvobozena skupina ruských zajatců, v počtu 156. Obyvatelstvo si ruské zajatce odvedla domů, kde byli hosté.
Poslední obětí nacistického řádění stal se dne 8.5.1945 dlouholetý starosta obce Tyníštka Karel Jirout, který byl v
15.hod. zákeřně zastřelen příslušníkem SS oddílu, před hostincem Frant. Klementa, takže se nedočkal našeho osvobození, na něž se těšil.
V obci Dobříkově jest odzbrojena německá jednotka projíždějící na vozech a získány další zbraně.
Dne 8.5.1945 v 16 hod. přijeli do Zámrsku prvé jednotky Rudé armády a to obrněné auto se třemi nákladními auty, osazenstvo byli příslušníci Rudé armády za volání „ Nazdar“ s československou a rudou vlajkou. Nadšení bylo veliké, lidé staví slavobrány a vítají své osvoboditele. Občanstvo chodí zdobeno trikolórami a jásot nebeře konce.
Obcí Dobříkovem projíždějí oddíly osvobozenecké Rudé armády na vozech, autech a koních, v časných ranních hodinách dne 9.5. Kolony armády projíždějí po celý den a spěchají ku Praze. Spontánně a s nadšením jsou zde vítáni a přijímáni jako bratři a osvoboditelé.
Z příslušníků Rudé armády nepadl v boji v Dobříkově nikdo. Pouze jsou zde pohřbeni 2 Rudoarmějci Kuprianov Maxim Borisovič, seržant gvardie nar. 1916 v Stavropolu a Kalašnikov Ivan Ivanovič, krasnoarmějec gvardie, nar. rovněž v roce 1916. Oba byli usmrceni při automobilové nehodě u obce Rzů a pohřbeni za velké účasti obyvatelstva na návsi v Dobříkově, při památníku pánů Dobříkovskych z Malejova. Pohřbu byl též přítomen major gvardie Vasil Fedorovič Dospěchav s čestnou setninou. Obyvatelstvo se postaralo o pietní vybavení pohřbu. Při pohřbu ochotně účinkovala srubská kapela.
Obětavostí občanů obce Dobříkova, Rzů a osady Hluboké byly o 2 měsíce později oběma krásnoarmějcům slavnostně odhaleny žulové památníky, které hlásají úctu a vděčnost zdejších obyvatel k Rudé armádě a těm, kteří položili životy za naše osvobození.
O tyto rovy a památníky pečuje mládež dobříkovská.
Dlužno se též zmíniti o obětavosti Antonína Králíka z Dobříkova, jehož obětavostí a přičiněním byly památníky postaveny. Králík, ač sám chud, jako hudebník se zříkal podílu honoráře a konal sbírky, aby dosti nákladné žulové pomníky byly postaveny.
Dodává se, že partyzánský major Charitonov odevzdal při odchodu z obce vrch. strážm. Františku Kellerovi písemné poděkování jako doklad národního cítění obce Dobříkova, pokud jde o podporu partyzánů a parašutistů, zdržujících se za dobu okupace v obci a lesích Dobříkova.
Konečně se dodává, že pan řídící učitel Josef Doležal v nejhorší době, kdy oddíly SS konaly zde prohlídky, ukryl ve svém sklepě ruského parašutistu, který se z Dobříkova nemohl již vzdálit a přechovával ve svém bytě náhradní vysílací stanici.
Celkem dlužno žíci, že všichni občané Dobříkova splnili svoji národní povinnost a každý se snažil dle svých sil přispěti k našemu osvobození. Nelze všech zde vyjmenovati, ježto někteří svoji práci považovali pouze za občanskou povinnost a o své činnosti mlčí.
Po přestálém utrpení zasvitlo nám opět slunko svobody. Máme zase naší drahou Československou republiku s naším panen presidentem Eduardem Benešem.
Toto zaznamenal na konci 2. svět. války do obecní kroniky tehdejší kronikář pan Josef Čermák
Zdena Schejbalová, kronikářka a Jiří Svatoš - starosta Obce Dobříkov
|
|