Kde k tomu outfitu přišel? No, ranní setkání s Červenou Karkulkou nedopadlo pro dívenku nejlépe, ale vlk zjistil, že čepeček skvěle chrání před klíšťaty a červená barva mu sekne k pleti.

Jak se tak vlk v trenkách procházel jarním lesem Včelným, najednou ucítil nádhernou vůni. Skořice, hřebíček, cukrová poleva... „Perník!“ zaradoval se vlk, kterému po Karkulce už zase vyhládlo. Sledoval nos a zanedlouho stál na paloučku před Perníkovou chaloupkou. Byla to ta slavná pobočka kousek od Perníkády, o které psali místní patrioti, jako o geniu loci v souvislosti se záchranou Ivanského jezera.

Vlk nelenil. Přistoupil k oknu a začal loupat čerstvý, měkký perníček.

Vtom se ale dveře chaloupky rozletěly a v nich stála BABA. Ale nebyla to ta ledajaká ježibaba s bradavicí na nose. Byla to babička Červené Karkulky! Přišla sem ke kolegyni ježibabě na kávu a na školení v pečení perníku, protože vlk, jak známo, sežral nejen Karkulku, ale i babičku (než je myslivec vysvobodil, ale to je jiný příběh – babička od té doby trpěla klaustrofobií a nosila u sebe pepřový sprej).

Babička se podívala na vlka. Pak se podívala na jeho hlavu. Zbledla, pak zrudla vzteky a nakonec nasadila brýle na čtení, aby se ujistila, že vidí dobře.

„Teeeeda!“ vyhrkla babička a ruce se jí vbočily v bok. „Že jsi mě sežral, to jsem ti v rámci potravního řetězce odpustila. Že jsi sežral moji vnučku, to už bylo na hraně. Ale že mi šlohneš můj náhradní čepeček, co jsem měla schovaný v komoře, a promenáduješ se tu v něm po Včelném, to už je vrchol drzosti!“

Vlk ztuhl, tlapu v polovině cesty k ústům s kusem perníkové střechy. „Eeeh, babičko, to je nedorozumění...“ zakňučel.

„A co ty trenky?!“ pokračovala babička neúprosně. „Vypadáš jako zmatený turista na Mácháči!“

Z chaloupky se ozvalo slabé pípnutí: „Babičko, prosím tě, neřeš módu a pusť mě ven, už mě z toho cukru bolí zuby!“ Byl to Jeníček, zavřený v chlívku, který tam čekal na vykrmení, ale babička Karkulky, coby dočasný záskok za ježibabu, ho zapomněla krmit něčím jiným než perníkem.

Babička mávla rukou směrem k chlívku: „Ticho buď, Jeníčku, teď řeším vážnou věc!“ Pak se otočila zpátky na vlka. „Koukej ten čepeček sundat, nebo uvidíš, jak vypadá pravé rychnovské inferno. A ten perník zaplatíš!“

Vlk, zahanben a vystrašen ráznou babičkou, plný obav z použití pepřového spreje, sundal čepeček, položil ho na práh, zanechal tam i perník a v červených trenýrkách bleskově zmizel v hloubi lesa Včelného.

Od té doby vlka u Rychnova nikdo neviděl. Proslýchá se, že utekl až do Orlických hor, kde si pořídil maskáče a klobouk, aby ho babička Karkulky už nikdy nepoznala. A Jeníček? Toho babička nakonec pustila, ale musel slíbit, že už nikdy nebude loupat cizí nemovitosti.

A jestli nezemřeli, pečou staré dámy perník vesele dál.